Rozhovor, který je založen na kladení a zodpovídání otázek, však v sobě skrývá další užitečný potenciál. Spontaneita vedeného dialogu, tj. sled promluv pronášených bez textové opory, poměrně výrazně poodhalí roušku míry kultivovanosti mluveného projevu, a to jak u kouče, tak u koučovaného.

Audio/video záznam průběhu celého rozhovoru, resp. jeho doslovný přepis, pak umožňuje zpětnou analýzu kvality mluveného projevu. Konkrétně se pak lze zaměřit na následující:

• míra znalosti zásad spisovné výslovnosti
• podíl jednotlivých útvarů národního jazyka v mluvě (slova hovorová, neutrální, knižní, archaická, slangová, ...)
• potenciál k tvorbě rušivých konotací u posluchačů
• ochota k jazykové aktualizaci
• míra užívání tzv. vycpávkových výrazů či hezitačních zvuků
• poměr mezi slovy konkrétními a abstraktními
• míra snahy poukázat na vyšší společenskou a intelektuální úroveň
• působivost mluveného projevu (užití řečnických tropů a figur)
• pestrost mluvy (míra užívání rozvitých jednoduchých vět a souvětí)
• míra užívání nemotivovaných odchylek od větné stavby: anakolut, kontaminace, zeugma, atrakce
• znalost zásad intonace mluvené řeči atd.