Doslovný přepis audio záznamu - autentická vzpomínka

Ne vždy bývá ze strany objednavatele přepisu audio záznamu nabíledni požadavek přepisu doslovného. Naopak. Jako žádoucí se ve většině případů jeví potřeba reprezentativnosti textu, tj. zbaveného veškerých rušivých elementů (přeřeků, výplňkových slov, protetického "v" apod.) a dále, samozřejmě, požadavek věcné úplnosti textového výstupu, a to z praktických důvodů. Ačkoliv doslovná evidence přednesu mluvčího pak ve většině případů výrazně ztěžuje plynulost četby výstupního textu, skrývá v sobě obrovský potenciál vyvolat vzpomínku na člověka ve výrazně autentické podobě.

Níže uvedené textové výňatky pocházejí z přepsaného audio záznamu jednoho z klientů. Textový výstup si klade za cíl evokovat vzpomínku na prarodiče, který se v několika, cca 6hodinových výstupech, zamýšlí nad svým životem. Text v takovéto podobě poskytuje přímý vhled do jazykových zvyklostí mluvčího, čímž se výrazně zasluhuje o evokaci vzpomínky na něj. Věcná úplnost textu je, samozřejmě, rovněž plně zachována.

Př. "No, a já jsem se tam ráda procházela, pod tou, no, jak se tomu řiká, pavlačí, a Pepek, ten zas jak moh, tak na ten špejchar vlez a tam se hrabal babičce v těch, v tý její bedně. A většinou vytáh slunečník, von byl krajkovej, no, a mně ho dával, že... A já jsem se procházela... například... Ale to jsme si říkali, "Ančí, podlez", no, tak já jsem podlízala. A von skočil, votočil ten slunečník a mě shodil do hnoje, no. No, Pepek se nadělal volovin..."

"Do Držkova jsme jezdili za války. Rozárka jako malá ve vlaku, když jsme se usadili ve vlaku a jeli jsme a třeba, takhle, byly dvě sedadla a naproti zase dvě sedadla, že... Prostě, Eva, jak viděla chlapa ve vlaku, von... My jsme hodně jezdili z Rakovníka na Křivoklát. Za prvé se tam moc dobře nakupovalo a my jsme tam často jezdili. To víš, dráha byla zadarmo, za šesťák asi to tehdy bylo... To nebylo takhle, to sis musela koupit lístek, ale asi za dvacetník. No, a když jsi jela s malým harantem, tak on, dejme tomu, jako je Karlíček eště menší, že, no, tak se brzy dostaneš do hovoru s někým, protože to děcko buď přejde... No, naše Rozárka, ta měla ráda... Většinou chlap se začal bavit s děckem nebo tak... A ta měla ráda chlapy, takhle, dospělý chlapy. No, buď nějakou hračku, na něco se ptali, prostě, vona žvanila... A vona vždycky, to už, už tam, když jsme jezdívali, ale obzvlášť, když jsme jeli dál, takhle, do Kralup nebo, nebo do toho Držkova nebo někde, to už bylo dál, tak vona šla k chlapovi a říká mu: "Páno..." Vona říkala "páno". "Páno, my si vezem nočník." (smích) Tak každýmu vykládala, že vezem nočník s sebou..."

Jak je zřejmé z výše uvedených ukázek, ne vždy je namístě doslovný přepis audio nahrávky automaticky zatracovat, protože právě ten zachycuje veškeré jazykové zvyklosti mluvčího. I to je jedna z cest k tomu, vyvolat autentickou vzpomínku na člověka, kterého si chceme připomenout...